Solitér se hraje víc než dvě stě let a na počítač se dostal jako pomůcka, která měla lidi naučit ovládat myš. Tady je jeho příběh, přehled variant, které stojí za znalost, a vysvětlení, proč některá rozdání prostě nejdou dohrát.
V kostce
- Solitér je souhrnný název pro karetní hry pro jednoho hráče, česky pasiáns.
- Nejznámější varianta se jmenuje Klondike a pochází z doby zlaté horečky.
- Microsoft ji přibalil do Windows 3.0 v roce 1990, aby lidi naučil táhnout myší.
- FreeCell má skoro každé rozdání řešitelné, Klondike zdaleka ne.
Chcete rovnou hrát? Klasický Klondike s lízáním po jedné i po třech, krokem zpět a automatickým dokončením.
Hrát solitérOdkud se vzal
Karetní hry pro jednoho hráče se objevují v Evropě od konce 18. století, nejdřív v Německu a Skandinávii. Ve francouzštině dostaly jméno patience, trpělivost, a odtud i české pasiáns. V Americe se ujalo slovo solitaire.
Varianta, kterou dnes zná celý svět, se jmenuje Klondike podle oblasti kanadské zlaté horečky na konci 19. století — prý se jí krátily dlouhé večery hledači zlata.
Zlom přišel v roce 1990, kdy Microsoft přidal solitér do Windows 3.0. Oficiálním důvodem nebyla zábava, ale výuka: uživatelé se měli nenásilně naučit techniku „chytit a přetáhnout“ myší. Povedlo se to lépe, než kdokoli čekal.
Varianty, které stojí za znalost
Klondike
Sedm sloupců, čtyři cíle, talon. To, čemu se česky říká prostě solitér. Lízání po jedné je snazší, po třech je původní a náročnější.
FreeCell
Všechny karty vidíte od začátku a k tomu máte čtyři volné buňky na odkládání. Náhoda tu prakticky nehraje roli — skoro každé rozdání jde dohrát, jde jen o to najít jak. Kdo má rád, když se dá vždycky vyhrát, sáhne po FreeCellu.
Spider
Dva balíčky, deset sloupců, skládá se v jedné barvě. Nejnáročnější z běžných variant na plánování dopředu.
Pyramida
Karty jsou naskládané do trojúhelníku a odebírají se dvojice se součtem třináct. Rychlá hra na pár minut.
Proč některá rozdání nejdou dohrát
U Klondiku s lízáním po jedné jde při dokonalé hře dohrát zhruba 82 až 92 procent rozdání. Zbytek je od začátku prohraný, ať hrajete sebelíp — typicky proto, že se klíčová karta ocitne pod jinou, kterou nelze uvolnit dřív, než ji potřebujete.
Skuteční hráči se přitom pohybují spíš kolem čtyřiceti až padesáti procent. Rozdíl mezi tím, co je teoreticky možné, a tím, co se hráči povede, je tedy velký — a právě v něm je prostor na zlepšení.
Čím se dá zlepšit nejrychleji
- Odkrývat zakryté karty má přednost. Jsou to jediné neznámé v celé hře.
- Rozebírat sloupec s nejvíc zakrytými kartami.
- Nespěchat s odkládáním na cíl. Karta nahoře už ve sloupcích nepomůže.
- Uvolňovat sloupec, jen když máte krále. Jinak vám prázdné místo překáží.
Krok zpět u nás vrací celý stav — i otočení karty a přeskládání odhozu, takže se dá vzít zpátky i tah, který odkryl kartu.
Zahrát siČasté otázky
Jaký je rozdíl mezi solitérem a pasiánsem?
Žádný. Pasiáns je český název odvozený z francouzského patience, solitér z anglického solitaire. Označují totéž.
Která varianta je nejsnazší?
FreeCell — vidíte všechny karty a skoro každé rozdání jde dohrát. Nejtěžší z běžných je Spider se dvěma balíčky.
Proč byl solitér ve Windows?
Microsoft ho přidal v roce 1990 do Windows 3.0, aby uživatele naučil techniku chytit a přetáhnout myší.
Jde vyhrát každou hru?
U Klondiku ne. Část rozdání je od začátku neřešitelná, i kdybyste hráli dokonale.
Je lepší lízat po jedné, nebo po třech?
Po jedné je výrazně snazší, protože se dostanete ke každé kartě. Po třech je původní varianta a hraje se pro obtížnost.